Rozhovor pro Magazín Práva


Před nedávno zrenovovaným domem nedaleko Pražského hradu nic nenasvědčuje tomu, že v posledním patře bydlí předseda vlády. Stejný poklid panuje i v bytě, kde se v tuto chvíli všechno točí kolem sotva půlroční Karolínky, která se v dubnu narodila nejstarší dceři manželů Topolánkových Petře (27) a jejímu manželovi Markovi. Doma je i prostřední dcera Jana (23), chybí jen pan premiér, nejmladší syn Tomáš (14), který je ve škole, a jeden ze dvou bíglů, který zůstal u rodičů Pavly Topolánkové v Ostravě. Z paní domu, která v přiléhavých džínách a tričku na svých jednapadesát vůbec nevypadá, vyzařuje obvyklý klid a rozvaha. Jako by za sebou neměla asi nejpernější měsíce v životě.
Napřed náročná volební kampaň, pak mediální bomba v podobě manželovy fotografie s Lucií Talmanovou a prozrazením jejich blízkého vztahu. Když o několik týdnů později oznámila, že v nadcházejících senátních volbách kandiduje za jinou politickou stranu, než kterou vede její manžel, strhla se další bouřka. Začalo se hovořit o domácí válce, o rozvodu. Manželka současného předsedy však tvrdí, že zachování rodiny zůstává její prioritou.

Když jsem se před zhruba půlrokem ptala, zda vám lichotí nálepka ostravská Hillary, odpověděla jste, že v Hillary Clintonové inspiraci nenacházíte, protože moc staví na své kariéře a je příliš politická. Nezdá se vám, že teď máte hodně společného? Chcete být senátorkou, jste konfrontovaná s medializací údajné manželovy nevěry.

Odpovím japonským příslovím: Ačkoli řeka tě může přinutit změnit směr, hbitě se chop toho, čemu věříš.

Přísloví to je hezké, ale poprosím vás, abyste byla konkrétnější.

Ano, víc ji chápu a je mi blíž. Taky ji přestalo bavit být pouhým doprovodem prezidenta. Když se žena pohybuje s manželem v politice, poznamená ji to a nikdy nemůže být apolitická. Je-li ambiciózní, zachová se jako ona.

Inspirovala vás i v tom druhém aspektu, když byla konfrontovaná s manželovou nevěrou?

Ne, to nejde. Každý jsme jiný. Tyto situace jsou bolestivé, zraňují, ale patří k životu. Já jsem si řekla, že jsou horší věci, těžká nemoc, úmrtí. Je třeba překonat první emoce a zachovat si chladnou hlavu, pokud člověk chce, aby všechno zůstalo zachováno a aby škody byly co nejmenší. Ostatně Bill Clinton ve své knize píše, že pokud člověk udělá špatnou věc, neznamená to ještě, že je špatný, a zdůrazňuje, že se vždycky spoléhal na lásku své rodiny, že věděl, že ho nezavrhne. S tím souhlasím. Ta situace je velice podobná. Je třeba si vybavit ty dobré chvíle, co jako manžel a otec dětí udělal dobrého, a to ostatní příliš nerozebírat.

A jak ustát mediální tlak, který s tím je spojen?

Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že se stanu mediální hvězdou bulváru, ale ve chvíli, kdy se něco takového přihodí, člověk se musí přes to přenést. Hlavně nesmí podlehnout pocitu, že si to všichni přečetli. Musí vycházet z toho, že lidé mají jiné starosti, že se tím nezabývají.

Jaká byla reakce vašeho okolí?

S nikým se o tom nebavím. Řeším úplně jiné věci a mé okolí je bohudík natolik taktní, že o tom, na rozdíl od novinářů, nemluví.

Přestanu i já a zeptám se na něco docela jiného: Jaká jste babička?

Nadšená. Karolínka je nádherné miminko. Když ji držím v náručí, tak si pořád připadám jako maminka. Babičky mívají po těch pětadvaceti i více letech obavy, aby vnoučeti neublížily. Mně se to hrozně rychle vrátilo, možná proto, že Tomášovi je teprve čtrnáct a připadá mi, že to bylo včera.

Změnil se váš život jako manželce premiéra?

Nezměnil a ani to nečekám. Ať jsem manželkou předsedy ODS, nebo manželkou premiéra, ke ztrátě soukromí už došlo. Jako manželka premiéra nemám žádné speciální služby, takže se domnívám, že se moje situace nezmění. S protokolem jsem byla seznámena, pokud bude manžel potřebovat, abych ho při nějakých akcích doprovázela, udělám to.

Budete moci plnit povinnosti druhé dámy, i kdybyste se stala v listopadu senátorkou?

Myslím, že ano. Protože manžel byl dlouhá léta senátorem, vím, že je hodně akcí, na které jsou zváni poslanci, senátoři, ústavní činitelé, takže by se to nevylučovalo.

Nezvažujete, že byste svou kandidaturu znejrůz nějších důvodů stáhla?

Ne.

S jakými cíli do té kandidatury jdete?

Hodně jsem o tom kroku přemýšlela, nebyl to nijak emotivní krok, rozhodnutí vstoupit aktivně do politiky ve mně zrálo asi dva roky. Mým hlavním cílem je pomáhat občanům, sloužit vlasti a politiku vidím jako nástroj této snahy.

Proč jste si k tomu vybrala právě Politiku 21?

Abych řekla pravdu, nevybrala jsem si ji já, ale ona mne. Signalizovala jsem svůj zájem vstoupit do politiky i před představiteli občanských demokratů, ale z různých důvodů jsem nebyla vyslyšena.

Jaké to byly důvody?

Nechci říct, že to viděli jako nějaký rozmar, ale i manžel měl pocit, že to není dobrý nápad. Nikdo z těch představitelů - mužů -se tím vážně nezabýval. Jana Bobošíková mě oslovila, protože věděla o této mé ambici. Byla to lákavá nabídka, a proto jsem ji neodmítla. Jako nezávislá kandidátka nejsem vázána žádnou stranickou disciplínou ani programem. Jediný bod, který je zavazující, je zrušení Senátu.

Počkejte, kandidujete do komory, o jejíž nutnosti pochybujete?

Jde jen o to, že kdyby někdy senátoři hlasovali o zrušení Senátu, budu hlasovat pro. Nic jiného z toho pro mě nevyplývá. Jinak jsem připravená v Senátu pracovat a plně využít jeho možností.

Nevadí vám, že Jana Bobošíková dost ostře kritizovala ODS?

Už jsem s ní hovořila o tom, že mi její vystoupení na tiskové konferenci nebylo příjemné. Vymezila se vůči lídrům ODS a ČSSD a vzhledem k tomu, že jsem manželkou jednoho ze zmíněných, přišlo mi to netaktní. Vydala jsem k tomu pak prohlášení, že povolební situace může vyvolávat rozpaky, ale ohledně svého manžela jsem přesvědčená, že udělal maximum, co mohl, a obdivuji jeho výdrž.

Jak odhadujete své šance v listopadových volbách?

Pro takový odhad musím vzít v úvahu protikandidáty. Jsou to senátor Balabán za ODS a starosta Veřovský za ČSSD. Myslím, že naše šance jsou 30:30:30. Voliči se budou rozhodovat na základě programů a co vím o svých protikandidátech, budou naše programy hodně rozdílné.

Ten váš už je hotový?

Ještě ne. S týmem, který jsem si vytvořila, ho teprve dávám dohromady. Během září chceme vytvořit i propagační materiály. Chci, aby to bylo překvapení, takže teď ještě nechci nic prozrazovat.

Prozradíte alespoň, kým jste se obklopila?

Neřeknu vám jména, ale prozradím, že to jsou samé ženy.

Je to tým, který jste vytvořila jako Pavla Topolánková, nebo to je tým Politiky 21?

 
Je to můj tým. Jsou to moje dlouholeté spolupracovnice a přítelkyně.

Jak budete svou kampaň financovat?

Moje kampaň bude finančně velmi nenáročná. Financování mi vlastně nabídl můj tým, sponzory tedy zatím nehledám.

Proč si myslíte, že váš úmysl vstoupit do politiky samostatně vyvolal takovou bouři?

Stále neseme jakousi historickou zátěž, která nás předurčuje k jiným zaměstnáním, než je politika. Proto to má žena, která chce vstoupit do politiky, mnohem těžší než muž. Líbilo se mi vyjádření Petry Buzkové, která trefně řekla, že zatímco si muži politici podávají ruce, žena politička se spíš naděje toho, že mužova ruka spočine na jejím rameni.

Právě Petra Buzková se však vyjádřila o vaší senátní kandidatuře velmi příkře (To, co udělala, je skutečně kudla do zad Mirka Topolánka.).

Překvapilo mě to. Vždyť ona sama je političkou jiné strany než její manžel. Domnívám se, že doba, kdy žena musela povinně volit stejnou stranu, jinak to byla zrada, už je za námi. Když máme registrované partnerství, proč by manželé nemohli vstupovat do politiky za různé strany. Připouštím, že by měly být stejně orientovány. Jsou-li to pravicové strany jako v našem případě, nevidím v tom problém.

Mezi kandidáty Politiky 21 je komunistický kandidát na prezidenta Kříženecký.

Paní Bobošíková mi nabídla kandidaturu v době, kdy pan Kříženecký mezi kandidáty nebyl. Odjela jsem pak do zahraničí a po návratu jsem byla sama překvapená, že ho oslovila.

Vaše rozhodnutí to však nezviklalo.

Ne. Jednak jsem nezávislou kandidátkou, jednak svá rozhodnutí neměním. Toto jsem udělala po důkladné úvaze. Jednotliví kandidáti jsou kvalitní, ale naprosto odlišní, takže jsem rozhodnutí nezměnila.

Čekala jste prudkou reakci na své rozhodnutí?

Ne, nečekala. Znovu mě překvapilo, jak společnost běží v zaběhnutých kolejích a těžce snáší, když někdo chce ustoupit byť o krůček stranou. U nás panuje přesvědčení, že žena politika má funkci pouhého jeho doprovodu. Vzpomeňte si, jak byla kritizována paní Klausová za to, že se dál věnovala své profesi.

Sama jste se ale posledních deset let plně věnovala kariéře svého manžela.

Viděla jsem společný cíl a podporovala jsem ho. Doba, kdy jsem mu dělala asistentku, byla nesmírně zajímavá a živá. Byla jsem hodně v kontaktu s lidmi, naslouchala jsem jim. Až poslední tři roky jsem plnila tu úlohu, která se u nás tradičně od ženy politika očekává. Nyní, když manžel dosáhl cíle, moje mise v podstatě skončila a rozhodla jsem se k samostatnému kroku.

Mám tomu rozumět tak, že jste čekala, až ODS pod vedením Mirka Topolánka vyhraje volby, a pak jste vykročila vlastní cestou?

Ano, hned po červnových volbách jsem s předsedou Senátu hovořila o svém úmyslu a s manželem rovněž. A dopadlo to tak, jak jsem se už zmiňovala.

Dělalo to ale spíš dojem, že se Mirek Topolánek dozvěděl o vašem rozhodnutí z médií. Vyjádřil tehdy nad vaším krokem překvapení.

Celé to proběhlo hodně rychle. Ve středu jsem jednala s paní Bobošíkovou a vyřídila všechny formality. Manželovi jsem to večer chtěla říct, ale nebyl doma. A ve čtvrtek jsem odlétala na dovolenou do Skotska. Odtamtud jsem mu poslala trochu jinotajnou esemesku, kde jsem mu svůj krok naznačila. Při tom, kolik měl tenkrát starostí a kolik dostává esemesek, se tím asi nezabýval. Navíc jsem nepočítala, že to paní Bobošíková oznámí na tiskové konferenci v době, kdy jsem byla v zahraničí. Manžel byl opravdu překvapen, ale myslím, že se s tou myšlenkou již smířil. Má rád samostatné kroky a věřím, že i když mě politicky podpořit nemůže, lidsky mě podpoří určitě.

Budete s ním svoji kampaň konzultovat?

 Já s ním svoji kampaň konzultuji.

Stejně je ve zvláštní pozici. Komu má chudák držet palce? Kandidátovi jeho strany, nebo manželce?

To připomíná situaci, kdy chodil na hokej a hrál Vsetín proti Vítkovicím. Vítkovice, to je Ostrava, kde jsme žili, Vsetín jeho rodné město. Pokaždé, když padl gól, tak křičel, a pokaždé řekl vyhráli jsme.

Tohle je ale trochu vážnější. Co když v druhém kole proti sobě budou stát Topolánková a Balabán a oba budou chtít, aby je podpořil.

To bych zatím opravdu neřešila. Taková situace nenastala a možná ani nenastane.

Co tím naznačujete?

 
Ostrava je těžká, do druhého kola mohou klidně postoupit levicoví kandidáti.

Chci se vás zeptat na tiskovou konferenci Politiky 21, která už proběhla za vaší přítomnosti a která, jak snad se mnou budete souhlasit, nedopadla dobře.

Zažila jsem jich už dost, ale takovou ještě nikdy. Jak se ostatně i psalo, hlavním bodem té tiskovky byl hon na Pavlu Topolánkovou. Konference byla v režii paní Bobošíkové a jejím tématem bylo představení programu jednotlivých kandidátů. Jana Bobošíková měla na můj vkus příliš kontroverzní úvodní slovo a celá atmosféra byla od počátku napjatá. Po skončení konference, která byla dlouhá, protože nás tam bylo dvanáct a každý měl připravený svůj projev, rozhodla paní Bobošíková, že nebudou žádné doplňující otázky. Novináři to bohužel nerespektovali a když jsme odcházeli, obklopili mě a zavalili mě otázkami, které se vůbec netýkaly mého programu, ale jen mého soukromí. Za této situace jsem o tom nebyla ochotná hovořit a také to neale bylo programem této konference. Snažila jsem se vyklouznout a dopadlo to, jak to muselo dopadnout.

Něco takového jste ale musela čekat. Časová souhra zveřejněné fotografie předsedy ODS na večeři s půvabnou poslankyní, spekulace o jejich déletrvajícím vztahu, následné ohlášení vaší kandidatury.

Byť to tak může vypadat, prohlašuji, že moje kandidatura nesouvisí s tím, o čem se zmiňujete. V žádném případě jsem ale nebyla ochotná na té tiskové konferenci o tom hovořit. Jak vidíte, nevyhýbám se soukromým otázkám, ale v kultivovaném prostředí, nebudu přece o tak citlivých věcech hovořit obklopená rojem novinářů, kteří mě atakují mikrofony a fotoaparáty, a jeden přes druhého na mě vykřikují zraňující otázky. Nikdo nemůže čekat, že o tom budu mluvit jako někde na pavlači.

Poté, co jste vykročila na politickou dráhu, se ale takovým nepříjemným otázkám nevyhnete.

Jak na ně budete odpovídat?


Jako jsem už několikrát odpověděla. Mojí prioritou vždycky byla a je rodina. Miluji svou rodinu, miluji svého manžela, který je té rodiny součástí, a pevně věřím, že situace, která teď není úplně nejšťastnější, se bude postupně normalizovat a že všechno dobře dopadne. Nehodlám dělat žádné kroky, o kterých se spekulovalo.

Jasně řečeno - rozvod nezvažujete?

V žádném případě. Vždy jsem byla přesvědčená, že důvodem k rozvodu je nějaký patologický jev: alkoholismus, domácí násilí, drogy, naprosté neporozumění. Naši situaci za důvod k takovému kroku nepovažuji.

Váš manžel ji nazval krizí, jaké slovo byste zvolila vy?

Slovo krize mi spíš připomíná hospodářskou krizi. Já bych to nazvala těžkým obdobím, které asi prožije každé manželství. Je hodně bolestivé, ale osobně se domnívám, že je snazší se rozvést než nerozvést. A já vždycky volím cestu, která je složitější a pracnější. Už bych to dál nerozebírala. Teď je přede mnou kandidatura do Senátu, to mně zabírá hodně času. Jsem hrdá na to, že se manžel stal předsedou vlády. Jsem věčný optimista, který se snaží stavět na pozitivních věcech a ty negativní zasouvat někam do třinácté komnaty.

Když jsem se tady u vás před volbami ptala Mirka Topolánka, v čem jste pro něho nepostradatelná, odpověděl mi, že kdyby vás neměl, přišel by o největšího kritika. Moje žena mě vůbec nešetří, řekl tehdy. Při mužské ješitnosti.

Myslíte, že nastoupil někdo, kdo mu říkal pravý opak? Ne, takovými úvahami se nezaobírám.

Neodpustím si ještě jednu otázku na toto téma. Nemyslíte, že se manžel mohl o něco pozitivněji vyjádřit o vaší kandidatuře a nehovořit o pomstě?

Ano. To mě opravdu zamrzelo, že to tak formuloval. Pak to ale napravil, když řekl, že moje rozhodnutí chápe, protože jsem homo politicus, člověk politický, a že to pomsta určitě nebyla.

V čem jste politický člověk?

 
Politika mě vždycky zajímala. Období totality jsem těžko snášela a byla jsem nadšená, když se změnil systém a manžel vstoupil do politiky. Pravicová politika, nesoucí základní lidské hodnoty -rodina, práce, zodpovědnost - mě velmi oslovila. Dlouhou dobu mně stačilo, že jsem politiku prožívala skrze manžela. Za těch deset let jsem se leccos naučila a leccos pochopila a rozhodla jsem se do politického dní vstoupit aktivně.

Rozhodla jste se tedy stát se političkou?

Ano.

Co byste chtěla v politice dokázat?

Chtěla bych se zaměřit na vzdělání. Jen vzdělaností se zvýší zaměstnanost. To je obrovský problém především na Ostravsku. Je na nejvyšším místě v žebříčku nezaměstnanosti a na nejnižším ve vzdělanosti. Dalším cílem, který mám, je rovná příležitost pro všechny. To se vztahuje na ženy, seniory, Romy. A v neposlední řadě to je fungující rodina. Děsí mě ničivá kultura, která se šíří i u nás, kdy lidé nepracují, jsou závislí na sociální podpoře a rodina je tvořena jen jedním rodičem. Ostravu mám moc ráda, prožila jsem tam nejkrásnější dobu svého života. Když jsem v Brně skončila školu, vrátila jsem se do Ostravy a ještě jsem tam přivedla manžela. Strašně mě proto trápí, že mladí vzdělaní lidé z Ostravy odcházejí a už se tam nevracejí.

Jak si představujete svůj život třeba za deset let?

Chtěla bych cestovat. Chtěla bych být seniorkou v khaki oblečení s roztomilým kloboučkem na hlavě, co jezdí po celém světě. Cestování jsem vždycky milovala. V dobách, kdy se to nesmělo, jsem přečetla všechny cestopisy, které se mi dostaly do ruky. Velký dojem na mě udělal životopis Agathy Christie, která objela celý svět. To musí být úžasné. Cestovat minimálně letecky, spíš klasickým způsobem vlakem, lodí. Taková cesta kolem světa je můj sen.

A sama, nebo s někým?

Já vím, že to teď bude znít možná trochu. No s manželem.


Zdroj: Magazín Práva

Vloženo: 17. 9. 2006, autor: Dana Braunová ()