Cestoval po Číně a Tibetu. S manželkou premiéra
Až jednou bude Čestmír Irovský z Třebíče vzpomínat nad fotografiemi na
svoje třítýdenní putování po Tibetu a Číně, může to vypadat i takto:
"Tak tady máme květen 2007. To jsem vyrazil napříč Asií. A ta nenápadná
blonďatá paní s batohem na zádech tehdy byla naší druhou dámou. Je to
manželka premiéra, Pavla Topolánková."
Irovský se totiž dostal přes cestovní kancelář na zájezd se skupinou, v
níž byla i paní premiérová s dcerou Janou. Celá šestnáctičlenná skupina
se vrátila do Česka koncem minulého týdne. Živá a zdravá.
"Byli
jsme bezvadná parta. Což je důležité pro takovouto cestu. Jednalo se o
dobrodružnější, adrenalinový a méně komfortní zájezd. Paní Topolánková
se ukázala jako velice příjemná, obyčejná ženská do nepohody. S každým
se normálně bavila. Na zájezdu byla inkognito, bez ochranky," líčí
Irovský. Celá skupinka se semkla a pomáhala si. "Půjčovali jsme si
navzájem třeba peníze při přejezdech ze státu do státu. Do čilého
směnného obchodu se Pavla Topolánková zapojila v pohodě," směje se Irovský.
Přítomnost ženy předsedy pravicové vlády prý nijak nezneklidnila komunistické čínské úřady.
"Myslel jsem si, že po nás třeba půjdou víc, že nás budou sledovat
kvůli paní Topolánkové. Ale čínským úředníkům asi ani nedošlo, že tu
mají manželku premiéra české vlády," dumá Irovský.
Z Číny si odnesl zvláštní poznatek. "Je kapitalističtější než my. V
Pekingu se obrovsky staví, protože se připravují na olympiádu. Chtějí
být největší a nejlepší. Bylo tam cítit mocenství," shrnuje Irovský.
Pokračování na str. C2
Pokračování ze str. C1
Po přesunu do Tiberu si poutníci museli zvyknout na vysokou nadmořskou výšku.
"Adaptace byla hodně náročná. Kláštery se nacházejí až v pětitisícové
nadmořské výšce. Bydleli jsme ve Lhase, která leží přes tři tisíce
metrů vysoko. První dva dny jsem do druhého patra hotelu šplhal pět
minut. Ale z našeho zájezdu nikdo neonemocněl výškovou nemocí, ani jiné
potíže jsme neměli. Z předchozí skupiny zůstali dva lidé v nemocnici,"
komentuje Irovský.
Ze Lhasy vyráželi autobusem stovky kilometrů daleko. Poté se
přesunovali v horách pěšky. "Nosili jsme až třicetikilové batohy. Každý
na svých zádech. Maximálně jsme dámám pomohli s naložením batožin do
autobusu. Jinak si i děvčata Topolánkova zátěž nosila sama. Nedělali
jsme mezi sebou žádné rozdíly. Ani při oslovování nezaznívalo nějaké
paní premiérová. Říkali jsme jí paní Pavlo," podotýká Irovský.
Muž fandí Čínou utlačovaným Tibeťanům. "Zajímám se o čínskou kosmologii
a celou tuto oblast. Bylo mým snem podívat se tam. Navštívili jsme šest
klášterů v horách a další dva přímo ve Lhase. Mniši jsou vstřícní k
turistům. A Tibeťané jsou upřímní, milí lidí. Žijí v podmínkách, které
si lze jen stěží představit. Nesmírně skromně," zahloubá se Irovský,
kterého v klášterech zaujala osobitá vůně. "I v horách je sice už
natažena elektřina. Ovšem mniši svítí klasicky svíčkami z jačího másla.
Celý klášter voní po jačím másle. No, ono to vlastně moc nevoní,"
usměje se.
Co se týče stravy, neměli poutníci potíže se zažíváním. "K jídlu jsme
měli na výběr z čínské, evropské i tibetské kuchyně. Pili jsme balenou
vodu a tibetské pivo. To bylo kupodivu dobré. I Pavle Topolánkové moc
chutnalo. Pivo jsme pili hlavně kvůli minerálům, které bylo potřeba
doplňovat v tak vysoké nadmořské výšce," svěřil se Irovský.
Zdroj: Mladá fronta Dnes
Vloženo: 17. 5. 2007, autor: Michaela Šímová ()