Nový život Pavly Topolánkové
vytisknout článekNesedím v koutě a nevolám: Mirku, vrať se!
V luxusním bytě na pražských Hradčanech sedí žena téměř bez emocí. Mluví, jako
by se v jejím životě nic nezměnilo. Přitom ji manžel, premiér České republiky,
opustil a odešel za milenkou. Vídají se ještě? Mluví spolu?
Na
první pohled působíte chladně a odměřeně. Znáte nějaký vtip?
Syn Tomáš je nosívá ze školy a hodně si jich pamatuje i manžel. Mám ráda jeden,
ještě z dob, kdy jsem učila. Na lavičce sedí tři - jedna je ošklivá, druhá
hloupá a třetí taky učitelka. Šel by možná použít i na politiky.
Ty
vlastnosti z první otázky k vám sedí?
Chladná nejsem. Nejvíc ze všeho jsem typ roztržité učitelky, která když přijde
domů, tak dá klíče do mrazničky a špenát na poličku. Oblékám se, myšlenkami
jsem jinde, snažím se nacpat do bundy někoho z dětí a pořád se divím, že se do
ní nemůžu vejít. Nebo když jsem ještě byla na mateřské s Tomášem: šla jsem ho
nakrmit, vzala do ruky bryndák a začala ho uvazovat starší dceři Petře.
Popište
jedním slovem svůj současný životní pocit.
Spokojenost. Nežiju minulostí, a kdybych neměla před sebou něco, na co se můžu
těšit, nebyla bych šťastná.
Co
to je?
V polovině dubna jedeme s dcerou Janou na tři týdny do Asie. Měli bychom vlakem
procestovat Čínu a v nadmořské výšce tři tisíce metrů projít Tibet. Pak
pojedeme do Nepálu a skončíme na severu Indie.
Manžel k nám pořád chodí
Co
děláte tento týden, od pondělí do neděle?
V pondělí vezu syna na kontrolu do nemocnice, protože si na lyžích zranil
koleno. V úterý jsem s vnučkou Karolínou a naším psem pozvána do Koloděj k paní
Paroubkové. Ve středu budu v Ostravě připravovat konferenci a ve čtvrtek mám
večeři s bývalou ministryní školství Kopicovou, která tam vystoupí. V pátek jdu
na premiéru hry Bláznivá ze Chaillot do Divadla na Vinohradech a v sobotu jsem
pozvána na tenisový turnaj, kam možná dorazí i manžel.
Za
co z toho, co jste jmenovala, si koupíte chleba a mléko? Z čeho táhnete
domácnost?
Táhnout domácnost... To je hrozné slovo. My žijeme pořád stejně. I když s námi
manžel momentálně nebydlí, tak se o nás zajímá a peníze nám dává. Přece tady
žijí jeho děti. Teď jsem o víkendu byla na běžkách, letos už jsem uběhla 360
kilometrů. Tomáš zůstal doma a manžel se o něj postaral.
Chodí
sem?
Pokud má chvíli, tak přijde. Jinak zavolá, zajímá se o děti, ptá se na naše
cesty. Naposledy tu byl minulý týden. Nejsme nepřátelé, jak si někdo myslí. Pořád
na domácnost přispívá nejvíc, tak má samozřejmě i právo sem chodit.
Taky
máte společnou hypotéku na byt.
Jistě, to je pořád jeho starost. Bere to tak, že se musí starat, protože já
opravdu nevydělávám statisíce. Jeho politickou kariéru jsme budovali spolu,
byla jsem s ním na plakátech a ten z roku 1998 tady pořád visí na stěně. Nikdy
mě nenutil, abych se zajímala jenom o charitu, ale postupně jsem se stala
manželkou politika, od které se to očekává a která si nemá budovat vlastní
kariéru. To se teď nedá změnit ze dne na den.
Ani
na vteřinu vás nenapadlo, že byste tu fotku s manželem ze zdi sundala?
Ne, proč? Dělal ji Jadran Šetlík a mně se líbí.
Některé
ženy, když jim odejde manžel, pálí mosty, trhají svatební fotky...
Jsou mi sice připisovány různé vlastnosti, ale hysterická nejsem. Vůbec by mi
nevadilo si sednout ke krabici našich fotek a prohlížet si je.
Jak
vzniklo vaše přátelství se Zuzanou Paroubkovou?
Poprvé jsme se setkaly na večeři, kterou nám zorganizovaly vaše noviny, a hned
jsme si porozuměly. Teď jsme se sešly potřetí, protože paní Paroubková ještě
neviděla mou vnučku.
Už
si tykáte?
Ne. A není to důležité.
Můžou
se vůbec přátelit ženy, jejichž manželé na sebe nevybíravě štěkají a pořád se z
něčeho obviňují?
Ženy se od takových věcí dokážou odstřihnout. Politiku probíráme jen okrajově,
řekneme si své názory a pak už se bavíme jen o dětech, charitě a psech. Paní
Paroubková stejně jako já hodně čte, takže mluvíme o knihách a taky o divadle.
Vzpomínáme na čtvrtky, kdy se stávaly fronty u knihkupectví na nové knihy.
Četly jsme stejné, například životopis Edith Piaf.
Byla
Zuzana Paroubková jednou z těch, kteří vás v poslední době podpořili?
Ano.
Byli
další?
Třeba Livia Klausová. Podrobnosti nečekejte.
Jakou
roli teď ve vašem životě hraje politika?
Pořád mě zajímá, ale už nevím, jestli se do ní ještě aktivně pustím. Možná v
příštích senátních volbách. Možná. Ale začínám si uvědomovat, že život až
příliš rychle utíká. Dostávám se do věku, kdy někteří moji přátelé vážně
onemocní, nebo dokonce zemřou, na což jsem doposud nebyla zvyklá. A pak se
dávejte na politiku...
Jste
pořád druhou dámou republiky?
Jsem. Vím, že si to mnozí nemyslí, ale lidi mě tak pořád oslovují a jako
manželka premiéra jsem žádána, abych se účastnila různých akcí nebo někde
převzala záštitu.
Co
teď jako druhá dáma děláte?
Předávala jsem cenu na akci Sestra roku, byla jsem pozvána na ples Sdružení pro
pomoc mentálně postiženým v Třebíči, mám za sebou několik premiér v divadle a
byla jsem na plese podnikatelů, kde jsem se setkala i s manželem. Ani si
nevybavuju, kdy jsem teď strávila několik večerů po sobě doma. Všechny ty
pozvánky jdou přes Úřad vlády, na tom se nic nezměnilo. Když manžel nemůže, jdu
já s dcerami.
Kdyby
vám z Úřadu vlády zavolali, že jede premiér na státní návštěvu do Německa, jela
byste? Do Německa? Asi ne, tam už jsem byla.
Tak
do Japonska.
No samozřejmě, tam bych jela.
A
myslíte, že by vám z Úřadu vlády vůbec zavolali? Máte s manželem pro takové
případy nějakou dohodu?
Domluvili bychom se. S Úřadem vlády jsem neustále v kontaktu už jen proto, že
tady manželovi skoro každý den vyzvedávají poštu. Má tu pořád trvalé bydliště.
Když
přijede americký prezident Bush s manželkou, půjde on za vaším manželem a vaší
povinností je starat se o ni?
Podle protokolu ano. Když přijede zahraniční politik s partnerkou, tak jeho
protějšek přichází taky s partnerkou. Na večeři, na recepci, na číši vína.
Pokud je jeden z nich sám, neměla by se akcí účastnit ani partnerka toho
druhého. A - jak říká protokol - partnerkami jsou myšleny ženy podle ofi
ciálních vztahů, čili manželky.
S manželem v Kalifornii
Začal
teď pro vás nový život?
Jsem maminkou i tatínkem zároveň. Hlavně o Tomášovo sportování se víc staral
manžel, o golf, tenis, lyžování... Ale on by na to asi neměl čas, ani kdyby s
námi žil. Určitě mám teď míň času na domácnost. Kupí se mi tady časopisy,
knihy, kupuju je, i když už nejsou kam dát. (Zvedne se ze sedačky a začne
snášet knihy: cestopisy o Turecku a Tibetu, Dějiny státu Izrael, knihu Tomáše
Halíka) Vůbec jsem se nedostala k tomu, abych je otevřela. Už je ani nedávám do
knihovny, mám je na stole v kuchyni, na klavíru, na nočním stolku.
Ještě
nějaká změna kromě méně času na čtení?
Víc jezdím mezi Prahou a Ostravou, kde mám rodiče. Alespoň jednou za čtrnáct
dní. Jsem jejich jediná dcera a čím dál víc si uvědomuju, že otci letos bude 81
let. Už nemám pocit jako dřív - že jsou nesmrtelní. Vím, že je můžu kdykoliv
ztratit.
Dbáte
teď o sebe víc jako žena? Zdálo by se to logické.
To jsem nedělala nikdy. Móda mě vždycky míjela a nesleduju ji. Jsem
konzervativní a nemám změny ráda. I účes nosím celý život stejný.
Stejný
účes? Nedávno jste ho přece změnila. Přišla jste na tiskovou konferenci ve
vlnitých vlasech a hned se říkalo, že se chcete podobat Lucii Talmanové.
Tomu jsem se smála. Každá žena ví, že při úpravě vlasů existují dvě možnosti -
buď si vlasy zvlníte, nebo je necháte rovné. Nikdy jsem nikoho nenapodobovala,
ostatně na svatební fotce mám vlasy taky natočené.
Ale
atraktivní jste byla vždycky.
Dokonce jsem v roce 1999 vyhrála titul Kočka roku. Časopis Vlasta tehdy pořádal
soutěž krásy pro ženy mezi třiceti a padesáti roky a já byla druhá nejstarší,
bylo mi čtyřiačtyřicet. Přihlásila jsem se, protože hlavní cenou byl kožich.
Poslala jsem kupon, fotku, což manžel tehdy ani nevěděl.
Točili
se kolem vás hodně muži?
To už je tak dávno... Ale ano, chodila jsem na strojní fakultu, kde byli samí
chlapci. V prvním ročníku nás bylo osmdesát holek na osm set kluků.
Jaká
je nejhezčí vzpomínka na třicet let strávených s Mirkem Topolánkem?
Cestovali jsme spolu po Kalifornii a prošli celý Grand Canyon, což je asi 35
kilometrů v 50 stupních Celsia. Půl roku předem jsme si museli vyřídit
povolení, protože jsme tam chtěli přenocovat. Rozbalili jsme stan, koukali na
hvězdnou oblohu, koupili si plechovkové pivo za tři dolary a bylo to strašně
romantické.
Když
mluvíte o cestách, hned ožijete.
Cestování už bylo koníčkem mých rodičů. Dodnes mají doma kompletní vydání
Zikmunda a Hanzelky, a protože cestovat nemohli, tak si o cizích zemích alespoň
četli. My jsme s manželem a dětmi začali jezdit ven už za socialismu.
Za
socialismu?
Jasně. S batohem na zádech jsme třeba jeli vlakem do Bulharska. Nebo do Polska,
do Německa a Jugoslávie. Okamžitě po revoluci jsme vyjeli do Evropy a já viděla
Pompeje, o kterých jsem si myslela, že je nikdy neuvidím.
Kde
jste byla nejvýš a nejdál?
Nejzápadněji v Limě, nejvýchodněji v Pekingu, nejjižněji v Jihoafrické
republice na mysu Dobré naděje a nejseverněji v Laponsku za severním polárním
kruhem, kde jsme s manželem jezdili v minus třiceti na saních. Nejvýš to zatím
bylo v sedle peruánských And, ve výšce 4511 metrů, což snad brzo překonám. Na
podzim se s dcerou chystáme na Kilimandžáro.
Kdy
vám během cest bylo nejhůř?
Právě v Peru. Šli jsme pět dní deštným pralesem, po kotníky v blátě a pokrytí
hmyzem. Nemohli jsme se umýt a jídla nebylo moc. Postavili jsme stan, hustě
pršelo, všechno se na nás lepilo, stmívalo se, bolela mě hlava, nebylo do čeho
se převlíct a já si říkala, jestli to mám zapotřebí.
Žádost o rozvod jsme nedali
Za
poslední měsíce jste dostala od veřejnosti spoustu rad. Že máte s manželem
zůstat, rozejít se, rozvést. Četla jste je?
Četla a dostala jsem i desítky dopisů. Lidi mi píšou celé životní příběhy.
Nejvíc mě pobavil článek Josefa Hausmanna, který napsal, že jsem okoukaná
Mařena. Že má můj manžel nudný osud vedle okoukané Mařeny.
Zastal
se vás i kardinál Vlk a radil vám udržet rodinu. Jiní vám vzkazovali, ať rychle
pošlete manžela k vodě a nikdy mu neodpustíte. Co z toho je vám blíž?
Jako okoukaná Mařena jsem zvolila vlastní cestu, něco mezi tím. Nemám ráda
radikální řešení a myslím, že některé věci by měl člověk nechat na půli cesty.
Někdy to nejlepší, co může udělat, je neudělat nic. Jak říkají Židé: žádná
zpráva, dobrá zpráva.
Proč
myslíte, že u nás ještě nevěra žádnému politikovi nezlomila vaz? Společnost je
taková. Nepamatuju si, že by u nás cokoliv nějakému politikovi zlomilo vaz.
Vadí
vám to?
Vadí. Politici se mají chovat tak, aby k tomu vůbec nedošlo. Měli by být
bezúhonní, a to ve všech směrech. Přesně, jak říká kardinál Vlk: měli by být
vzorem.
Která
z reakcí vašich dětí vás nejvíc potěšila?
Že všechny tři stojí na mé straně. Konkrétní být nechci.
Dcera
Jana v našem magazínu řekla, že by si měl její otec vzít příklad z Billa
Clintona. Souhlasíte?
Ano. S Janou jsme přečetly životopis jeho i Hillary, mám ho tady v češtině i v
angličtině. Líbí se nám Clintonovy názory i to, jak se vypořádal s rodinnou
situací.
Budete
teď držet palce ODS?
Určitě, vždycky jsem volila ODS. Jsem zvědavá, jak se jí podaří prosadit
reformy, na které se těším. Hlavně patnáctiprocentní rovnou daň. Držím palce
ODS i manželovi.
Proč
myslíte, že se o vašem manželovi říká, že není příliš chytrý?
To jsem nikdy neslyšela.
Vážně
ne? Někteří si z něj dokonce dělají legraci a přezdívají mu Tupolánek. Měřili
jste si spolu někdy IQ?
Několikrát, a obvykle nám vycházela slušná čísla, okolo 120 nebo 130. Manžel
byl lepší.
Je
tedy vzdělaný?
Už na vysoké škole mě zaujal proto, že na rozdíl od ostatních spolužáků, kteří
byli vyloženě zaměřeni na techniku, četl literaturu z indexu. Mňačko, Jak chutná
moc. Procházka, Politika pro každého. Škvorecký, Kundera a další. Četli jsme
pořád a všechno, s nadsázkou jsme říkali, že i obal od toaletního papíru.
Platí
pořád vaše věta, že se manžel může kdykoliv vrátit domů?
Jistě. Když si platí byt, tak v něm samozřejmě může bydlet.
Takže
žádost o rozvod jste ještě ani jeden nepodali.
Ne. Všichni ze mě dělají nešťastnou ženu, ale to vážně nejsem. Nesedím tady v
koutě a nevolám: Mirku, vrať se. Chovám se pořád stejně.
A
co by říkaly děti, kdybyste si domů přivedla jiného muže?
To nevím. Koho bych... Jistě by to bylo zábavné, ale taková situace opravdu
nehrozí. A navíc jsou věci, o kterých zralá žena nemluví.
Pavla Topolánková
v pěti bodech
Narodila se 7. května 1955 v Bohumíně a
vystudovala strojní fakultu v Brně.
Ve třetím ročníku se seznámila s Mirkem
Topolánkem. Mají spolu dcery Petru a Janu a syna Tomáše. Je i babičkou, Petře
se loni narodila dcera Karolína.
Sedm let dělala svému muži asistentku v
Senátu. Teď pracuje ve sdružení Becario a v časopise Lobby vede rubriku o
filantropii.
Loni v létě se neúspěšně pokoušela
dostat do Senátu, a to na kandidátce Jany Bobošíkové.
Na podzim ji opustil manžel a odešel za
těhotnou Lucií Talmanovou.
Deset názorů Pavly Topolánkové: Za
prezidentku bych zvolila Livii Klausovou.
1 Má být trestní odpovědnost od 14 let?
Už dlouho si myslím, že ano.
2 Jste pro americkou základnu v Česku?
Mám málo informací, ale základna jako taková mi nevadí. Vadí mi, že by to
nebylo v rámci NATO, a nevím, proč nebyla zvolena jiná lokalita. Máme řadu
vojenských prostor.
3 Mají mít homosexuální páry možnost adoptovat děti?
Ano i ne. Ale jsem
zastáncem klasické rodiny a pro registrované partnerství jsem nikdy moc nebyla.
Svět, kde tradiční hodnoty přetrvávají - třeba muslimský - se proti nám dostává
do výhody a má větší šanci na dlouhodobé přežití.
4 Jste pro uspořádání olympijských her v Praze?
Nevadily by mi.
5 Koho byste zvolila příštím prezidentem?
Livii Klausovou. Pokud by nechtěla, tak Václava Klause.
6 Kolik byste dovolila jezdit po dálnici?
Nevadí mi rychlá jízda, naopak. Líbí
se mi německý model, kde mají rychlost neomezenou. Návrh 160 kilometrů bych
podpořila.
7 Měl by odstoupit Jiří Čunek?
Ctím presumpci neviny. Pokud u nás politik odstoupit nechce, nic ho nedonutí.
8 Vadí vám, že primátor Bém jede na dva měsíce do Himálaje?
Nevadí, naopak mu
velmi závidím.
9 Líbí se vám nová budova Národní knihovny? Od pana Kaplického?
Nelíbí. Nejsem příznivcem moderní architektury.
10 Zakázala byste kouření v restauracích?
Ano.
Jaká je Pavla T.?
Nic hrozného se neděje. Nebo ano? Pavla Topolánková
vypadá, jako by byla tím posledním člověkem v zemi, kterého se nějak dotkl
premiérův odchod od rodiny. Při otázkách na něj není smutná, naštvaná, nedává
najevo žádné pohnutí. Moje momentální situace, říká a otázky
ohledně své budoucnosti převrací v otázky o místě příští dovolené. V mém
životě se nic nezměnilo, dodává, přestože ještě nedávno mluvila o tom, jak
jí manžel chladnokrevně lhal. Je milá, pohostinná, odpovídá ochotně, i když
někdy trochu zdlouhavě. Vypadá nepřístupně, zamračeně, ale když dojde řeč na
cestování, hned se celá rozzáří a začne ukazovat, co si přivezla z Peru, z
Laponska, z Jižní Afriky. Jak je to možné? Patrně pud sebezáchovy. Sousto,
které by měla spolknout, je tak obrovské, že se jí zastavilo v krku. Nepřišla
jen o manžela, ale zároveň o kariéru. Na manželovu vysokou politickou funkci
připravovala mnoho let sebe i celou rodinu. Díky ní jsou děti v otázkách
politiky zběhlé jako málokteré jiné: mluví o knihách Clintona, Churchilla,
Patočky. To, co ztrácí, není jen manžel, ale také výsledky desetileté snahy.
Důvod, proč každý den vstávala. Je to podobné jako přijít naráz o partnera,
práci a důležité přátele. Doba, kdy to velké sousto projde psychickým trávicím
ústrojím a ona si opravdu připustí, co se vlastně stalo, je možná teprve před
ní. (vop, mor)
Zdroj: Mladá fronta Dnes magazín