Pavla Topolánková
»

Vyhrožovali mi, proto mám ochranku

vytisknout článek

Rozhovor pro Magazín MF DNES
Málokdo tak váží každou větu jako ona. Když padnou slova jako "manžel" nebo "Topolánek", rozmýšlí si odpověď ještě dvakrát tak dlouho. Je to dva a půl roku, co od ní premiér odešel. Ona sama loni začala znovu pracovat. Ve školství.

Co s vámi dělá, když v novinách vidíte jméno Topolánek? Máte radost, když se mu něco povede? Třeba když vyjedná smír kolem dodávek plynu?

Jedno mi to není, reprezentuje přece republiku, Evropskou unii. Pokud se mu to všechno podaří, budu ráda.

Držíte mu palce?

Ale no tak... Nikdy jsem nikomu nedržela palce, maximálně dcerám před maturitou. Tohle je jeho práce, mně taky asi nikdo v práci nedrží palce.

Přece jen jste s ním strávila třicet let.

Ale to přece nijak nesouvisí s jednáním o plynu.

To samozřejmě ne. Ale když čtete v zahraničních novinách, že se mu něco povedlo?

To je potřeba brát s rezervou.

Ale je to lepší, než kdyby Sarkozy řekl, že Topolánek je jako první muž Evropské unie k ničemu. Nebo ne?

Ono kdyby nebylo plynu a Gazy... Něco vám řeknu. Když Francie před půl rokem přebírala předsednictví, stáli jsme s dcerou a synem shodou okolností u Eiffelovy věže. Zářila modře, byly na ní žluté hvězdy a my si pořád říkali, co asi Francouzi mají za svátek. Před nimi vedli Evropskou unii Slovinci, což jsme netušili vůbec. Objektivně vzato, význam předsednictví by se neměl přeceňovat.

Thajsko, Laos, Kambodža s batohem

Na vaší vizitce stojí: Ing. Pavla Topolánková, kancléřka Vysoké školy finanční a správní. Co to znamená?

Kancléř vede kancelář, v mém případě tedy rektorát. Starám se o činnosti školy, o vztahy s našimi partnery, už teď připravujeme harmonogram akcí na rok 2010. Naše škola má zhruba 5 200 studentů a několik poboček.

Proč jste tu práci přijala? Bylo vám doma smutno? Potřebovala jste peníze?

Ještě v roce 2007 mě nenapadlo, že bych začala takhle pracovat. Cestovala jsem, starala se o vnučku, byla jsem osoba samostatně výdělečně činná. V létě mě ale oslovila rektorka a já o tom několik měsíců přemýšlela. Školství mě vždycky lákalo. Už na vysoké škole jsem pracovala jako pomocná vědecká síla, a kdyby se mi nenarodila dcera, zůstala bych tam.

A nebyl tím důvodem i stálý příjem? Abyste si vydělala na své oblíbené cestování?

Naopak, teď mám daleko méně volného času. Co se týká cestování, tak už to, bohužel, takové nebude. Možná až v důchodu. Loni jsem byla jen krátce, vždy po týdnu po Evropě a pak týden ve Vietnamu. Letos na jaře pojedeme s dcerou Janou do jihovýchodní Asie znovu - Thajsko, Laos, Kambodža. S batohem a dopravními prostředky všeho druhu.

Jana Topolánková
Podzim 2007: s dcerou Janou na africkém treku u Viktoriiných vodopádů

A peníze ze školy se na to hodí.

Samozřejmě. Jak se to říká? Méně je někdy více, jen u peněz to neplatí.

Pořád jsem se za něco styděla

Dřív se váš život točil kolem politiky. Čím, tedy kromě práce ve škole, žijete teď?

Dětmi, vnoučaty, sportem. Loni jsem naběhala tisíc kilometrů na běžkách a další dva tisíce najezdila na kole. Začínám jezdit, hned jak povolí mrazy, většinou už v únoru. Třeba se rozhodneme a s přáteli vyrazíme z Prahy do Drážďan.

To je daleko.

Přesně 193 kilometrů.

Slušné. Co ta politika?

Sleduju ji pořád, ale dřív to pro mě bylo zajímavější. Dnes už z toho pro mě nic neplyne. Nikomu doma neradím, politika nezasahuje do mého osobního života, nemusím si podle ní plánovat den po dni.

Na druhou stranu už nevidíte do zákulisí.

To je pravda, dřív jsem ty informace od manžela měla. Věděla jsem, co přijde, zatímco teď jsem překvapená. Jednu věc jsem si ale odnesla: každý krok má nějaký důvod, nějaké zákulisí. Naučila jsem se, že politika jsou tahy dopředu. Občan je seznamován s těmi tahy teď, nechápe, proč přišly, protože nezná ty, které budou následovat. V politice se vždy dělají tahy s tím, že jsou další dva promyšleny.

Takže když premiér nedávno vyměnil čtyři ministry, tak jste byla překvapená, zatímco dřív byste věděla, proč to udělal a co bude de dál.

Ano, asi tak.

A nechybí vám, že už to nevíte?

Naopak. Byly to informace, které si dnes už ani nepamatuju. Teď se učím, vzdělávám, studuju. Zajdu si na přednášku, dozvím se něco, co mi může pomoci k životu. Tehdy to byly informace k ničemu.

Přece jen: říkala jste si o ně, nebo vás jimi manžel sám zasypával?

Asi víte, že manžel je docela mluvný. Není to introvert, který by mlčel a mlčel.

Co jste si ještě odnesla ze života s politikem?

Někdy mám pocit, že politici neříkají, co si myslí. Že se nechovají k lidem hezky, slušně. Neměli by tak okatě dávat najevo, že jim na mínění lidí záleží jen před volbami. Když už politik řekne, že ho názor lidu nezajímá, tak by to měl říct alespoň slušně.

Myslíte poplatky u lékaře? Radar?

Třeba. Vše kolem toho říkali velmi necitlivě. Jako by s opovržením.

To je zrovna jedna z věcí, které jsou vyčítány vašemu manželovi.

K tomu vám řeknu jedinou věc: jsem ráda, že už s tím nejsem spojována. Dřív jsem pořád něco a někoho omlouvala. Měla jsem pocit, že musím. Pořád jsem se za něco styděla. Teď už politiku sleduju s úlevou, že se mě netýká.

Váš manžel je mnoho let členem ODS. Ale vy jste do ní nikdy nevstoupila, proč?

Vyrostla jsem v době, kdy tady vládla jedna strana. A to slovo strana se mi spojilo s něčím, přes co nejsem schopna se přenést. Takže to není jen otázka ODS, nevstoupím do žádné strany. I když nabídky byly, připouštím, nejen z ODS.

Zdroj: iDNES.cz