Vyjádření Pavly Topolánkové

 

V životě každého z nás přichází okamžiky, které nás nemile překvapí. Pak býváme smutní a bezradní. Můžeme-li si je prožít někde v klidu jen s nejbližšími přáteli, máme štěstí v neštěstí. Lidem, jejichž povolání či funkce přitahuje pozornost médií, je tato možnost odepřena. Nejen jim, ale často i členům jejich rodiny. Je to asi v pořádku. Svoji životní dráhu si sami zvolili a pokud jde o politiky, kteří ve svých vrcholných funkcích rozhodují nejen o státu jako celku, ale svým způsobem i o kvalitě osobního života každého z nás, tak se nemohou dovolávat práva na soukromí. Protože, jak říkala Jana, není kouře bez ohně. A chování politika v jeho osobním životě jistě řekne mnohé i o jeho kvalitách a schopnostech coby činitele, který má moc nad našimi životy.

 

Jsem si tohoto závazku vědoma a proto jsem tady. Spoléhám přitom na váš vkus a doufám, že přijmete s pochopením, kdybych vám na některé dotazy nedokázala odpovědět. Nechci, abyste si mysleli, že jsem tu proto, abych si ve spolupráci s médii řešila své osobní problémy. Často jste mi předhazovali, že jsem kandidovala za Politiku 21 jen proto, abych se pomstila svému muži. Nechci vám to vytýkat. Vím, že povrchní dojem v naší uspěchané době je pro média často klíčový. A vím, že mi dá asi ještě hodně práce, než se mi podaří dokázat, že moje motivace je úplně jiná. Dnes je opravdu těžké někomu uvěřit. To, co nám tady od listopadu 1989 předvedli politici nejrůznějších zaměření a programů, netřeba komentovat. Já se prostě jen nechci smířit s tím, že z tohoto marasmu není cesty ven. A nejsem ten typ, který si doma zanadává a pak nechá vše při starém.

 

Politika mě zajímala vždycky a vždycky jsem měla politické ambice. Jenom jsem to všechno vnímala jako společné dílo moje a mého manžela. Říkala jsem si, že je přece jedno, který z nás dvou ponese prapor a který vytvoří zázemí. Situace se změnila. To je vše. Dnes vím, že svůj prapor musím nést sama, ať je jakkoliv těžký.


TK Politika 21, 12. 01. 2007

 

 zdroj: idnes.cz