Pavla Topolánková
»

Odluka? O té mi manžel neřekl

vytisknout článek

  Z OČÍ DO OČÍ Michaela Jílková zpovídá manželku premiéra Pavlu Topolánkovou. S manželem prožila 28 let a vždy stála po jeho boku. Jak vnímá Topolánkův vztah s Lucií Talmanovou? Věří, že se jí manžel vrátí? Co je pro ni a její rodinu nejtěžší?

Paní Topolánková, proč jste se rozhodla veřejně promluvit?

Já jsem dlouho váhala, ale po tom oznámení manžela to najednou v tisku začalo vypadat, jako kdyby naše rodina přestala existovat. Po dvaceti osmi letech najednou nebyla. Jako by byla nahrazena nějakými jednotlivci a ti najednou byli důležitější a hodnotnější než my. Proto jsem se rozhodla veřejně vystoupit a přihlásit se, že tady jsme.

 Ptám se proto, že váš manžel začátkem ledna o vás vyjádřil starost. Napsal: Mediální pozornost, spíše hyenismus, začal ohrožovat mé děti, mou ženu.

Já si myslím, že není vina v médiích. Tu prvotní vinu, tu první věc, která to všechno spustila, musí manžel hledat u sebe. Média dělají svou práci. Náš syn Tomáš nečte bulvár, takže ho bulvár bezprostředně neohrožuje. Ovšem bohužel si Tomáš uvědomuje, že tatínek není doma. Situace je pro nás daleko složitější ne kvůli médiím, ale kvůli tomu, jak se manžel zachoval.

 Souhlasila jste s tím, aby pan premiér veřejně ohlásil vaši odluku?

Já jsem to vůbec nevěděla. Manžel to se mnou vůbec nekonzultoval. Pro mě to bylo stejné překvapení jako pro veřejnost. Já jsem si ho ani nepřečetla, protože jsem byla s celou rodinou v Krkonoších. Telefonovala mně přítelkyně a ta mi ho přečetla. Pro mě to bylo překvapení.

 Takže jste se dozvěděla, že jste v odluce, až z médií?

V podstatě ano. Ale to slovo odluka nic neznamená, to není terminus technicus. Spíš je zvláštní, že manžel se odstěhoval, aniž to se mnou konzultoval, ale všichni to berou jako fakt.


Zdroj:
Zdroj: MFDNES

  Ten současný stav byste tedy nazvala jak?

No tak on se prostě odstěhoval. To je, jako kdybych se já odstěhovala ke svým rodičům. A to slovo odstěhoval bych ani nepoužívala, protože všechny jeho věci zůstaly v naší společné domácnosti. A vlastně si ani nejsem jistá, kde on v současné době pobývá.

 Myslíte, že třeba nebydlí tam, jak to v tom veřejném prohlášení napsal?

No, je to docela možné. Navíc uvedl, že „přechodně bydlí“, tak otázka je, jak je ta přechodná doba dlouhá. Podle různých, nechci říkat informací, ale podle toho, jak se manžel chová, tak mám pocit, že je sám. V podstatě vypadá jako muži, kteří bydlí sami. Jeho volba oblečení je z mého ženského pohledu naprosto nevhodná.

 Proč podle vás napsal, že bydlí přechodně? Dává vám to nějakou naději, že se vrátí?

Samozřejmě je to zvláštní. Ale spíše si myslím, že je to právě v souvislosti s tím, že je sám.

 Promiňte, že se takhle zeptám: Myslíte, že je bez paní Talmanové?

Pravděpodobně ano.

 A jak si vysvětlujete, že vám o té odluce, jak to pan premiér nazval, neřekl osobně, ale vzkázal vám to přes média?

Tak manžel mně v poslední době neřekl osobně vůbec nic. On mně v podstatě všechno nějakým způsobem vzkázal přes média.

Pořád nevycházím z údivu

 Prohlásila jste, že máte dál v úmyslu plnit povinnosti vyplývající z postavení manželky premiéra. Proč byste se jich chtěla zúčastnit, když spolu nežijete?

Já nevidím důvod, proč na základě prohlášení, které opravdu nemá žádnou právní podstatu a kdy opravdu nedošlo k žádné změně, bych se neměla účastnit veřejných akcí. Samozřejmě se rozhodnu sama. Ale proč bych měla činit nějaké změny na základě, nevím, jak bych to řekla, manželova momentálního pohnutí? Celé to prohlášení bylo poměrně nešťastné a zřejmě asi vyplynulo z nějakých jeho stresových situací. Protože jinak by se takovým způsobem nemohl zachovat.

 Abych to shrnula. Společných akcí s premiérem byste se zúčastnila, protože nevnímáte situaci tak, že jste v odluce.

No, neberu to tak. Jestliže manžel má všechny věci v místě stálého bydliště a samozřejmě dochází za synem Tomášem. Já teď odjíždím na zahraniční cestu, takže se o něj bude starat.

 Takže pan premiér bude bydlet zase doma, u vás?

Ano, ano.

 Řekla jste, že vám bylo Úřadem vlády doporučeno, abyste se nezúčastňovala oficiálních akcí. Je to rozhodnutí i vašeho manžela?

Netuším, já jsem se o tom s manželem nebavila. Mně to bylo sděleno osobně představitelem Úřadu vlády a zdálo se mi to trochu netaktní. Nevím, jestli manželovi doporučil Úřad vlády, že co se týká jeho vystoupení na veřejnosti v rámci doprovodu, tak že některé věci nejsou vhodné. No, zdálo se mi to velmi zvláštní. Ale abych řekla pravdu, účast na veřejných akcích je v podstatě to poslední, co by mě trápilo.

 Jak se teď vlastně cítíte?

Mizerně. Jsem nachlazená, dostala jsem nějakou virózu od Tomáše, který je také nemocný. Jinak se cítím pořád stejně. Abych řekla pravdu, tak trochu pořád nevycházím z údivu.

 Prohlásila jste, že jste schopna manželovi nevěru odpustit. Ale některé ženy by za nevěrným manželem práskly dveřmi.

Myslím si, že odpouštět je to největší umění. A člověk by se o to měl aspoň pokusit.

 Myslíte, že to dokážete, kdyby to dobře dopadlo?

Doufám.

 Upřímně jste přiznala, že jako žena a matka byste chtěla, aby manželství bylo zachováno. Ale je vaše přání za této situace reálné?

To netuším. To je právě to, co nemohu říci. To ukáže až čas.

 Byla byste ochotna znovu pomáhat panu předsedovi ODS ve volební kampani?

Myslím si, že to nebude zapotřebí, prozatím žádná volební kampaň nehrozí. Ale asi bychom se už jako rodina nezapojili.

 A cítíte se zneužita, že vás manžel zapojil do té předvolební kampaně?

Ne, necítím se zneužita. My jsme to dělali opravdu s velkým nadšením a samozřejmě jsme chtěli pomoci manželovi.


Zdroj: MFDNES

Řekla jste, že nehodláte podat žádost o rozvod. Budete tedy čekat, jestli ji podá pan premiér?

Budu čekat. Ale já mám takový pocit, že manžel se taky nikdy nikde nevyjádřil. To, že mi to neřekl, mě nepřekvapuje. To už musím brát jako fakt, že pokud se tak stane, tak si to někde přečtu. Ale prozatím se tak nevyjádřil.

 A kdyby náhodou tu žádost podal, budete ji akceptovat?

Poradím se samozřejmě s advokátem.

 Paní Topolánková, někdo může říct, že jste vlastně celou tu kauzu zveřejnila vy. Sama jste média upozornila na to, že na fotografii „romantické večeře“ není předseda ODS s vámi, ale s paní Talmanovou. Proč jste to vlastně tehdy udělala?

Já jsem tomu nepřikládala žádný význam. Protože já také absolvuji řadu pracovních večeří, které jsou s muži, takže jsem to brala jako pracovní večeři. Prostě mě opět pohoršil bulvár tím, že uvedl informaci, která nebyla pravdivá. Takže já jsem v podstatě opravila chybu.

 A vás ani ve skrytu duše nenapadlo, že by to nemusela být pracovní večeře?

Ne, nenapadlo. Já jsem taková důvěřivá. Nikdy bych manžela nepodezírala, že by právě se slečnou Talmanovou mohl... že by si zrovna tady tuto ženu vybral jako objekt svých citů. Brala jsem ji jako jeho kolegyni, navíc ještě kolegyni, která vyhledává pánskou společnost, no tak...

 Myslela jste si, že pan předseda by nešel touto cestou...

V podstatě ano. Když už by se rozhodl pro mimomanželský vztah, tak že by si prostě vybral lépe – při vší úctě.

Vina je i ze strany té ženy

 Paní místopředsedkyně Sněmovny Talmanová pro Magazín DNES, který vyjde zítra, řekla, že nevěra je věcí tří lidí. Co tomu říkáte?

Já nevím, kdo je ten třetí v jejím případě. Opravdu.

 Třeba tím myslí to, že nevěry se dopouštějí muži, kteří mají dlouhodobě nefunkční manželství. Že ti manželé spolu žijí pouze formálně.

Ne, naše manželství vůbec nebylo formální. My jsme žili v naprosto klasickém, řekla bych velmi normálním, kvalitním, harmonickém vztahu. Já si myslím, že manželství bylo úplně v pořádku.

 Přičítáte vinu Lucii Talmanové za to, co se stalo?

Je to samozřejmě především manželova věc. Ale určitá vina je tam i ze strany té ženy. Já si nedovedu představit, že bych se zachovala stejným způsobem. Natolik ctím klasické tradiční hodnoty, že muž, který má tři děti, který je ženatý, je pro mě naprosto tabu. I kdybych byla svobodná, kdybych byla bezdětná, tak bych se takhle nikdy nemohla zachovat.

 Pan premiér v tom svém prohlášení napsal, že k těhotenství Lucie Talmanové se nebude vyjadřovat, že jde výlučně o její záležitost. Stavěl se i k vašim třem těhotenstvím tak, že je to výlučně vaše záležitost?

Ne, nestavěl. Je to opravdu takové překvapující, protože já jsem ten typ, který tyto věci nerad říká. To manžel byl ten, který to tehdy šťastně vyprávěl všem našim spolužákům a známým. Takže on není člověk, který by měl problém s nějakými osobními věcmi a byl plachý, tajil se s nimi. Naopak. On obvykle říká naprosto otevřeně vše, co se ho týká, co se týká jeho okolí.

 A jak si tedy vysvětlujete, že se teď takto vyjadřuje?

Nevím, jak si to vysvětlit. Tak asi hm... asi to tak je, že je to výlučně její záležitost.

 Když už se to stalo veřejnou diskusí, paní místopředsedkyně Talmanová odpovídá na otázky, jestli je otcem premiér Topolánek, cituji: „Nechme otázku toho, kdo je otcem mého dítěte, na otci mého dítěte“ nebo: „Já vám to nebudu ani potvrzovat, ani vyvracet. Nechte mi tento kousek soukromí jenom pro mne.“

Já tomu nerozumím vzhledem k tomu, že jinak bylo vše zveřejněno poměrně bez problémů. Je to taková naprosto běžná věc, že k dítěti, které by se mělo narodit, se hlásí oba rodiče. Nevím, proč zrovna v téhle jediné věci je slečna Talmanová tak tajuplná, když všechny ostatní věci jí nečinily problém nějakým způsobem zveřejnit. Respektive se k nim postavit tak, že se vlastně nemá za co stydět.

 A vy jste přesvědčena, že pan premiér je nastávajícím otcem?

Abych řekla pravdu, asi se to ukáže, kdo je tatínkem, až se narodí děťátko. Podle toho, jak se manžel chová, tak si myslím, že má určité pochybnosti. Respektive on je v podstatě vyjádřil.

 Pan premiér dřív v mnoha rozhovorech často zmiňoval, co mu říkáte vy doma. Myslíte, že mu chybějí ty vaše vzájemné konzultace?

Tak já si myslím, že mu nechybějí. Těžko říci. Kdybychom spolu ještě některé věci řešili, tak by asi bylo všechno jinak. Třeba já jsem dlouhodobě prosazovala, aby kandidoval v Ostravě. A on se za každou cenu rozhodl kandidovat v Praze, třebaže protikandidát, Jiří Paroubek, který ho zajímal, z Prahy odešel. Dodnes to vidím jako chybu. Protože v Ostravě by možná získal ty chybějící hlasy, které by stačily na ten jeden jediný poslanecký mandát, co mu teď chybí. Jeho rozhodnutí kandidovat v Praze asi už bylo ovlivněno jeho city, které evidentně upřednostnil nad touto kalkulací. Praha by dopadla dobře v každém případě, ale v Ostravě byl oblíbený a jsem přesvědčena, že by ty hlasy navíc získal. Takže tady vidím prvopočátek toho, kdy se vydal vlastní cestou, a teď už si jde úplně vlastní cestou. Teď už vlastně dlouhodobě nic nekonzultuje ani se mnou, ani s okruhem našich přátel ještě z dob, kdy jsme studovali na vysoké škole. V podstatě se s námi přestal stýkat. On si vytvořil nové přátele.

 Čemu to přičítáte?

Asi začal mít pocit, že ti staří přátelé už mu nemají co říci. Že teď už má lidi, kteří jsou pro něj zajímavější a kteří mu mohou lépe poradit.


Zdroj: MFDNES



  Někoho může napadnout, zda necítíte křivdu? Celá léta jste stála po boku manžela. Sama jste řekla: „Myslím, že s rodinou na jeho úspěchu zásluhu máme.“ Teď jste si konečně mohla užívat postavení manželky premiéra. A najednou...

No, tak to v životě chodí. Řekla bych, že je to naprosto modelová situace. Je sice pravdou, že jsem s ní nepočítala, ale začínám si na ni zvykat. Křivdu necítím, spíš mě mrzí, že nevím, kde se stala chyba. Protože ty situace nabraly takový spád. Já opravdu nevycházím pořád z údivu. Ale křivdu necítím, křivdu ne.

Už pro mě není pevným bodem

 Co je pro vás teď nejtěžší?

Asi nejtěžší je vyrovnat se s tou novou situací. To znamená, já jsem vždycky s manželem počítala jako s takovým tím pevným bodem, tak prostě s ním musím přestat počítat. Ale zase Tomáš bude mít patnáct let, takže je otázka krátkého času, kdy doroste a bude schopný – pokud se tedy manžel nerozhodne jinak – tak bude schopný tu jeho roli zastat.

 Věříte, že se manžel vrátí?

Já nevím. Já si pořád ještě nedovedu představit, že by byl opravdu tak zaslepený, nebo jak bych to řekla, že by byl schopen to všechno, co budoval, opustit a nechat za sebou. Ale muži to asi dokážou, muži jsou jiní.

 Ještě na podzim jste mi říkala, že máte svého manžela ráda. Máte ho ráda pořád?

Mám. Proč bych ho neměla ráda? Mně je ho tak trochu líto, abych řekla pravdu.

 Proč je vám ho líto?

Když vidím, jak je ponořen do těch pracovních problémů, tak on vlastně vůbec neměl čas vyhodnotit tu rodinnou situaci. Jako kdyby byl v nějakém vleku. Jako by sám ještě neměl možnost to všechno zhodnotit a zamyslet se nad tím. V podstatě dělá naprosto neuvážené kroky. Aspoň z mého pohledu. Takže pořád doufám, že až bude mít čas, možná to bude za několik let, takže možná tu situaci přehodnotí. Záleží to jenom na něm.

 A závěrem – co byste si přála?

Abychom byli všichni šťastní a zdraví. Není důležité, co člověk dělá, ale je důležité, aby byl šťastný. Vždycky jsem to říkala i svým dcerám, že je úplně jedno, co budou dělat nebo koho si vezmou, že podstatné pro mě je, aby byly šťastné. Takže abychom byli šťastni. I manžel aby byl šťastný. Pokud má pocit, že jeho štěstí je... (chvíli mlčí) jinde... že nositelem jeho štěstí je někdo jiný, tak se s tím smířím. A ať je šťastný.


Zdroj: MFDNES