Odluka? O té mi manžel neřekl
vytisknout článekPaní Topolánková,
proč jste se rozhodla veřejně promluvit?
Já jsem dlouho váhala, ale po tom oznámení manžela to najednou v tisku začalo
vypadat, jako kdyby naše rodina přestala existovat. Po dvaceti osmi letech
najednou nebyla. Jako by byla nahrazena nějakými jednotlivci a ti najednou byli
důležitější a hodnotnější než my. Proto jsem se rozhodla veřejně vystoupit a
přihlásit se, že tady jsme.
Ptám
se proto, že váš manžel začátkem ledna o vás vyjádřil starost. Napsal: Mediální
pozornost, spíše hyenismus, začal ohrožovat mé děti, mou ženu.
Já si myslím, že není vina v médiích. Tu prvotní vinu, tu první věc, která to
všechno spustila, musí manžel hledat u sebe. Média dělají svou práci. Náš syn
Tomáš nečte bulvár, takže ho bulvár bezprostředně neohrožuje. Ovšem bohužel si
Tomáš uvědomuje, že tatínek není doma. Situace je pro nás daleko složitější ne
kvůli médiím, ale kvůli tomu, jak se manžel zachoval.
Souhlasila
jste s tím, aby pan premiér veřejně ohlásil vaši odluku?
Já jsem to vůbec nevěděla. Manžel to se mnou vůbec nekonzultoval. Pro mě to
bylo stejné překvapení jako pro veřejnost. Já jsem si ho ani nepřečetla,
protože jsem byla s celou rodinou v Krkonoších. Telefonovala mně přítelkyně a
ta mi ho přečetla. Pro mě to bylo překvapení.
Takže
jste se dozvěděla, že jste v odluce, až z médií?
V podstatě ano. Ale to slovo odluka nic neznamená, to není terminus technicus.
Spíš je zvláštní, že manžel se odstěhoval, aniž to se mnou konzultoval, ale
všichni to berou jako fakt.
Zdroj: MFDNES
Ten
současný stav byste tedy nazvala jak?
No tak on se prostě odstěhoval. To je, jako kdybych se já odstěhovala ke svým
rodičům. A to slovo odstěhoval bych ani nepoužívala, protože všechny jeho věci
zůstaly v naší společné domácnosti. A vlastně si ani nejsem jistá, kde on v
současné době pobývá.
Myslíte,
že třeba nebydlí tam, jak to v tom veřejném prohlášení napsal?
No, je to docela možné. Navíc uvedl, že „přechodně bydlí“, tak otázka je, jak
je ta přechodná doba dlouhá. Podle různých, nechci říkat informací, ale podle
toho, jak se manžel chová, tak mám pocit, že je sám. V podstatě vypadá jako
muži, kteří bydlí sami. Jeho volba oblečení je z mého ženského pohledu naprosto
nevhodná.
Proč
podle vás napsal, že bydlí přechodně? Dává vám to nějakou naději, že se vrátí?
Samozřejmě je to zvláštní. Ale spíše si myslím, že je to právě v souvislosti s
tím, že je sám.
Promiňte,
že se takhle zeptám: Myslíte, že je bez paní Talmanové?
Pravděpodobně ano.
A
jak si vysvětlujete, že vám o té odluce, jak to pan premiér nazval, neřekl
osobně, ale vzkázal vám to přes média?
Tak manžel mně v poslední době neřekl osobně vůbec nic. On mně v podstatě
všechno nějakým způsobem vzkázal přes média.
Pořád nevycházím z údivu
Prohlásila
jste, že máte dál v úmyslu plnit povinnosti vyplývající z postavení manželky
premiéra. Proč byste se jich chtěla zúčastnit, když spolu nežijete?
Já nevidím důvod, proč na základě prohlášení, které opravdu nemá žádnou právní
podstatu a kdy opravdu nedošlo k žádné změně, bych se neměla účastnit veřejných
akcí. Samozřejmě se rozhodnu sama. Ale proč bych měla činit nějaké změny na
základě, nevím, jak bych to řekla, manželova momentálního pohnutí? Celé to
prohlášení bylo poměrně nešťastné a zřejmě asi vyplynulo z nějakých jeho
stresových situací. Protože jinak by se takovým způsobem nemohl zachovat.
Abych
to shrnula. Společných akcí s premiérem byste se zúčastnila, protože nevnímáte
situaci tak, že jste v odluce.
No, neberu to tak. Jestliže manžel má všechny věci v místě stálého bydliště a
samozřejmě dochází za synem Tomášem. Já teď odjíždím na zahraniční cestu, takže
se o něj bude starat.
Takže
pan premiér bude bydlet zase doma, u vás?
Ano, ano.
Řekla
jste, že vám bylo Úřadem vlády doporučeno, abyste se nezúčastňovala oficiálních
akcí. Je to rozhodnutí i vašeho manžela?
Netuším, já jsem se o tom s manželem nebavila. Mně to bylo sděleno osobně
představitelem Úřadu vlády a zdálo se mi to trochu netaktní. Nevím, jestli
manželovi doporučil Úřad vlády, že co se týká jeho vystoupení na veřejnosti v
rámci doprovodu, tak že některé věci nejsou vhodné. No, zdálo se mi to velmi
zvláštní. Ale abych řekla pravdu, účast na veřejných akcích je v podstatě to
poslední, co by mě trápilo.
Jak
se teď vlastně cítíte?
Mizerně. Jsem nachlazená, dostala jsem nějakou virózu od Tomáše, který je také
nemocný. Jinak se cítím pořád stejně. Abych řekla pravdu, tak trochu pořád
nevycházím z údivu.
Prohlásila
jste, že jste schopna manželovi nevěru odpustit. Ale některé ženy by za
nevěrným manželem práskly dveřmi.
Myslím si, že odpouštět je to největší umění. A člověk by se o to měl aspoň
pokusit.
Myslíte,
že to dokážete, kdyby to dobře dopadlo?
Doufám.
Upřímně
jste přiznala, že jako žena a matka byste chtěla, aby manželství bylo
zachováno. Ale je vaše přání za této situace reálné?
To netuším. To je právě to, co nemohu říci. To ukáže až čas.
Byla
byste ochotna znovu pomáhat panu předsedovi ODS ve volební kampani?
Myslím si, že to nebude zapotřebí, prozatím žádná volební kampaň nehrozí. Ale
asi bychom se už jako rodina nezapojili.
A
cítíte se zneužita, že vás manžel zapojil do té předvolební kampaně?
Ne, necítím se zneužita. My jsme to dělali opravdu s velkým nadšením a
samozřejmě jsme chtěli pomoci manželovi.
Zdroj: MFDNES
Řekla
jste, že nehodláte podat žádost o rozvod. Budete tedy čekat, jestli ji podá pan
premiér?
Budu čekat. Ale já mám takový pocit, že manžel se taky nikdy nikde nevyjádřil.
To, že mi to neřekl, mě nepřekvapuje. To už musím brát jako fakt, že pokud se
tak stane, tak si to někde přečtu. Ale prozatím se tak nevyjádřil.
A
kdyby náhodou tu žádost podal, budete ji akceptovat?
Poradím se samozřejmě s advokátem.
Paní
Topolánková, někdo může říct, že jste vlastně celou tu kauzu zveřejnila vy.
Sama jste média upozornila na to, že na fotografii „romantické večeře“ není
předseda ODS s vámi, ale s paní Talmanovou. Proč jste to vlastně tehdy udělala?
Já jsem tomu nepřikládala žádný význam. Protože já také absolvuji řadu
pracovních večeří, které jsou s muži, takže jsem to brala jako pracovní večeři.
Prostě mě opět pohoršil bulvár tím, že uvedl informaci, která nebyla pravdivá.
Takže já jsem v podstatě opravila chybu.
A
vás ani ve skrytu duše nenapadlo, že by to nemusela být pracovní večeře?
Ne, nenapadlo. Já jsem taková důvěřivá. Nikdy bych manžela nepodezírala, že by
právě se slečnou Talmanovou mohl... že by si zrovna tady tuto ženu vybral jako
objekt svých citů. Brala jsem ji jako jeho kolegyni, navíc ještě kolegyni,
která vyhledává pánskou společnost, no tak...
Myslela
jste si, že pan předseda by nešel touto cestou...
V podstatě ano. Když už by se rozhodl pro mimomanželský vztah, tak že by si
prostě vybral lépe – při vší úctě.
Vina je i ze strany té ženy
Paní
místopředsedkyně Sněmovny Talmanová pro Magazín DNES, který vyjde zítra, řekla,
že nevěra je věcí tří lidí. Co tomu říkáte?
Já nevím, kdo je ten třetí v jejím případě. Opravdu.
Třeba
tím myslí to, že nevěry se dopouštějí muži, kteří mají dlouhodobě nefunkční
manželství. Že ti manželé spolu žijí pouze formálně.
Ne, naše manželství vůbec nebylo formální. My jsme žili v naprosto klasickém,
řekla bych velmi normálním, kvalitním, harmonickém vztahu. Já si myslím, že
manželství bylo úplně v pořádku.
Přičítáte
vinu Lucii Talmanové za to, co se stalo?
Je to samozřejmě především manželova věc. Ale určitá vina je tam i ze strany té
ženy. Já si nedovedu představit, že bych se zachovala stejným způsobem. Natolik
ctím klasické tradiční hodnoty, že muž, který má tři děti, který je ženatý, je
pro mě naprosto tabu. I kdybych byla svobodná, kdybych byla bezdětná, tak bych
se takhle nikdy nemohla zachovat.
Pan
premiér v tom svém prohlášení napsal, že k těhotenství Lucie Talmanové se
nebude vyjadřovat, že jde výlučně o její záležitost. Stavěl se i k vašim třem
těhotenstvím tak, že je to výlučně vaše záležitost?
Ne, nestavěl. Je to opravdu takové překvapující, protože já jsem ten typ, který
tyto věci nerad říká. To manžel byl ten, který to tehdy šťastně vyprávěl všem
našim spolužákům a známým. Takže on není člověk, který by měl problém s
nějakými osobními věcmi a byl plachý, tajil se s nimi. Naopak. On obvykle říká
naprosto otevřeně vše, co se ho týká, co se týká jeho okolí.
A
jak si tedy vysvětlujete, že se teď takto vyjadřuje?
Nevím, jak si to vysvětlit. Tak asi hm... asi to tak je, že je to výlučně její
záležitost.
Když
už se to stalo veřejnou diskusí, paní místopředsedkyně Talmanová odpovídá na
otázky, jestli je otcem premiér Topolánek, cituji: „Nechme otázku toho, kdo je
otcem mého dítěte, na otci mého dítěte“ nebo: „Já vám to nebudu ani potvrzovat,
ani vyvracet. Nechte mi tento kousek soukromí jenom pro mne.“
Já tomu nerozumím vzhledem k tomu, že jinak bylo vše zveřejněno poměrně bez
problémů. Je to taková naprosto běžná věc, že k dítěti, které by se mělo
narodit, se hlásí oba rodiče. Nevím, proč zrovna v téhle jediné věci je slečna
Talmanová tak tajuplná, když všechny ostatní věci jí nečinily problém nějakým
způsobem zveřejnit. Respektive se k nim postavit tak, že se vlastně nemá za co
stydět.
A
vy jste přesvědčena, že pan premiér je nastávajícím otcem?
Abych řekla pravdu, asi se to ukáže, kdo je tatínkem, až se narodí děťátko.
Podle toho, jak se manžel chová, tak si myslím, že má určité pochybnosti.
Respektive on je v podstatě vyjádřil.
Pan
premiér dřív v mnoha rozhovorech často zmiňoval, co mu říkáte vy doma. Myslíte,
že mu chybějí ty vaše vzájemné konzultace?
Tak já si myslím, že mu nechybějí. Těžko říci. Kdybychom spolu ještě některé
věci řešili, tak by asi bylo všechno jinak. Třeba já jsem dlouhodobě
prosazovala, aby kandidoval v Ostravě. A on se za každou cenu rozhodl
kandidovat v Praze, třebaže protikandidát, Jiří Paroubek, který ho zajímal, z
Prahy odešel. Dodnes to vidím jako chybu. Protože v Ostravě by možná získal ty
chybějící hlasy, které by stačily na ten jeden jediný poslanecký mandát, co mu
teď chybí. Jeho rozhodnutí kandidovat v Praze asi už bylo ovlivněno jeho city,
které evidentně upřednostnil nad touto kalkulací. Praha by dopadla dobře v
každém případě, ale v Ostravě byl oblíbený a jsem přesvědčena, že by ty hlasy
navíc získal. Takže tady vidím prvopočátek toho, kdy se vydal vlastní cestou, a
teď už si jde úplně vlastní cestou. Teď už vlastně dlouhodobě nic nekonzultuje
ani se mnou, ani s okruhem našich přátel ještě z dob, kdy jsme studovali na
vysoké škole. V podstatě se s námi přestal stýkat. On si vytvořil nové přátele.
Čemu
to přičítáte?
Asi začal mít pocit, že ti staří přátelé už mu nemají co říci. Že teď už má
lidi, kteří jsou pro něj zajímavější a kteří mu mohou lépe poradit.
Zdroj: MFDNES
Někoho
může napadnout, zda necítíte křivdu? Celá léta jste stála po boku manžela. Sama
jste řekla: „Myslím, že s rodinou na jeho úspěchu zásluhu máme.“ Teď jste si
konečně mohla užívat postavení manželky premiéra. A najednou...
No, tak to v životě chodí. Řekla bych, že je to naprosto modelová situace. Je
sice pravdou, že jsem s ní nepočítala, ale začínám si na ni zvykat. Křivdu
necítím, spíš mě mrzí, že nevím, kde se stala chyba. Protože ty situace nabraly
takový spád. Já opravdu nevycházím pořád z údivu. Ale křivdu necítím, křivdu
ne.
Už pro mě není pevným bodem
Co
je pro vás teď nejtěžší?
Asi nejtěžší je vyrovnat se s tou novou situací. To znamená, já jsem vždycky s
manželem počítala jako s takovým tím pevným bodem, tak prostě s ním musím
přestat počítat. Ale zase Tomáš bude mít patnáct let, takže je otázka krátkého
času, kdy doroste a bude schopný – pokud se tedy manžel nerozhodne jinak – tak
bude schopný tu jeho roli zastat.
Věříte,
že se manžel vrátí?
Já nevím. Já si pořád ještě nedovedu představit, že by byl opravdu tak
zaslepený, nebo jak bych to řekla, že by byl schopen to všechno, co budoval,
opustit a nechat za sebou. Ale muži to asi dokážou, muži jsou jiní.
Ještě
na podzim jste mi říkala, že máte svého manžela ráda. Máte ho ráda pořád?
Mám. Proč bych ho neměla ráda? Mně je ho tak trochu líto, abych řekla pravdu.
Proč
je vám ho líto?
Když vidím, jak je ponořen do těch pracovních problémů, tak on vlastně vůbec
neměl čas vyhodnotit tu rodinnou situaci. Jako kdyby byl v nějakém vleku. Jako
by sám ještě neměl možnost to všechno zhodnotit a zamyslet se nad tím. V
podstatě dělá naprosto neuvážené kroky. Aspoň z mého pohledu. Takže pořád
doufám, že až bude mít čas, možná to bude za několik let, takže možná tu
situaci přehodnotí. Záleží to jenom na něm.
A
závěrem – co byste si přála?
Abychom byli všichni šťastní a zdraví. Není důležité, co člověk dělá, ale je
důležité, aby byl šťastný. Vždycky jsem to říkala i svým dcerám, že je úplně
jedno, co budou dělat nebo koho si vezmou, že podstatné pro mě je, aby byly
šťastné. Takže abychom byli šťastni. I manžel aby byl šťastný. Pokud má pocit,
že jeho štěstí je... (chvíli mlčí) jinde... že nositelem jeho štěstí je někdo
jiný, tak se s tím smířím. A ať je šťastný.
Zdroj: MFDNES